Autor: Michal Berg. Vyšlo v Lidových novinách 11.6.2019
Evropské zelené strany v eurovolbách uspěly a zástupci jejich frakce se nyní účastní jednání o podobě nové evropské komise a jejich programových prioritách. České konzervativní politiky i komentátory tato situace natolik vyvedla z rovnováhy, že ztratili schopnost racionální argumentace a uchylují se vůči evropským zeleným k „osvědčeným“ taktikám: nálepkování, strašení a lži.

Komentátor LN Macháček program zelených označil za „utopii“. Neúspěšný spitzenkandidát evropských konzervativců Jan Zahradil se nechal slyšet, že zelení jsou „extrémní levice“, protože prý prosazují federální eurostát. Web „Pravý prostor“ napsal, že zelení jsou „bez přehánění novodobí nacisté“. A Alexander Tomský ve svém komentáři přiřknul Zeleným roli extrémistických kolaborantů s cizí mocností, protože prý prosadili plynovod Nord Stream 2. Při svém svatém nadšení proti všemu zelenému si už ovšem nedokázal ověřit, že němečtí i evropští Zelení vystupovali jednoznačně proti stavbě tohoto plynovodu.

A samozřejmě Andrej Babiš, který za „zelený“ označil rovnou celý evropský parlament, před jehož klimatickými „nesmysly“ bude Českou republiku a její průmysl bránit.

Podráždění konzervativního, nacionalistického a protievropského tábora je pochopitelné. Změny v tom, co je obsahem evropského mainstreamu, je dostávají do stále větší izolace. Ve skutečnosti to nejsou zelení, ale lidé jako Zahradil, Babiš či Tomský, kdo představují se svými názory stále větší extrém. Je možné vysledovat, že strašení migrací už těmto lidem přestalo do velké míry jako náplň kritiky Evropské unie fungovat, a je tedy třeba najít novou válečnou frontu.

Co vyšlo s uprchlíky ale s klimatickými změnami nevyjde. Strach vůči uprchlíkům a z něj pramenící odmítání mohl mít nějaký reálný základ, protože integrovat velké množství lidí je opravdu komplikované. Odmítání přiznat si klimatickou změnu a nutnost na ni reagovat žádný reálný základ nemá a tato nově otevřená fronta boje mezi západní (údajně „naivní“) a východní (údajně „rozumnou“) Evropou nemůže přinést úspěch. Jednak proto, že se jedná o generační záležitost – zelené myšlenky jsou u dorůstajících generací samozřejmostí i na východě Evropy. A jednak proto, že strašení „koncem průmyslu“ nebude dobře znít samotnému průmyslu. Majitelé fabrik nebudou čekat na to, co jim „vybojuje“ premiér Babiš, ale budou hledat příležitosti, jak inovovat svou produkci tak, aby lépe vyhovovala směru, kterým se vydá nejbohatší část Evropy, ale také zbytek světa.

Český průmysl je z velké části závislý na výrobě automobilů. Stejně tak je na tom také průmysl německé spolkové země Bádensko-Württenbersko – která je mimochodem podobně lidnatá jako Česko. Místní obyvatelé se již sedm let mohou přesvědčovat o tom, jak to vypadá, když vládnou Zelení. A nezdá se, že by s tím měli problém. Ve Stuttgartu, sídle automobilky Porsche, ale i v dalších městech, mají zelení bezprecedentní podporu – vyhráli zde volby městské, zemské i evropské, často s výsledky přes 30% hlasů.

Proč? Možná proto, že zelení vládnou kompetentně a namísto strachu a popírání klimatické krize přinášejí řešení. Ministerský předseda Winfried Kretschmann (na fotce) je jedním z hlavních propagátorů debaty o budoucnosti automobilového průmyslu v jeho spolkové zemi. Odpovědnost vůči planetě se v těchto debatách nestaví do protikladu k odpovědnosti vůči pracovním místům, právě naopak. Podpora inovací, například v podobě špičkového inkubátoru ARENA2036, který se věnuje novým technologiím v oblasti mobility nebo digitalizace výroby, jsou přesně tím krokem, který občané od odpovědné vlády v době zásadních změn očekávají. Kretschmann se tak pravidelně schází s kapitány automobilového průmyslu a ti vidí, že se nejedná o žádné slepé ideologické třeštění, ale o promyšlený způsob, jak reagovat na zásadní výzvy dneška – v oblasti klimatu i průmyslu 4.0.

Pokud vlády východoevropských zemí, a zejména těch, které mají vysokou závislost na automobilovém průmyslu, nepřepnou na tento konstruktivní přístup a místo něj budou se zaslepenou ideologií odmítat přijmout realitu, bude budoucnost českého průmyslu opravdu ohrožena. Ne však posílením zelených v západní Evropě, ale ignorantstvím, zpátečnictvím a nečinností našich politiků.